150 let vysvěcení kostela sv. Bedřicha

Z historie kostela sv. Bedřicha v Bílé

Obyvatelé osady Bílá, která byla součástí obce Ostravice, na bohoslužby chodili do 15 km vzdálené Ostravice. S rozvojem průmyslu ve Frýdlantě n. O., Frýdku, Vratimově a Ostravě rostla poptávka po dřevu, zvyšovala se jeho těžba. Do Bílé tak připutovalo mnoho nejen sezónních dělníků, a to i z blízkých osad slovenských Kysuc. Nárůst obyvatel pak mj. vedl arcibiskupství k postavení původního roubeného kostela. Ten však krátce po stavbě r. 1868 vyhořel a když olomoucký arcibiskup v r. 1870 rozhodl o jeho znovupostavení, Ústřední ředitelství arcibiskupských statků jako investor stavby nechtělo na tuto stavbu vynaložit stejné nebo vyšší finanční prostředky. Architekt Kybast, který v té době stavěl ve Frýdlantě n. O. klášter, byl tedy vyzván k vyprojektování levnějšího kostela. Předložil vícero návrhů a teprve třetí varianta byla 31. 3. 1872 schválena. Kde se nechal architekt Kybast inspirovat je záhadou, nejbližší obdobnou stavbou je kostel z Vang přenesený do Bierutovic na polské straně Krkonoš cca v letech 1841‑1844.

Stavba kostela v Bílé probíhala od r. 1872 až do r. 1875, v r. 1875 byl interiér kostela vybaven a kostel následně vysvětil olomoucký arcibiskup kardinál Bedřich Fürstenberk, na jehož počest bylo zvoleno i patrocinium kostela - sv. Bedřich.

Vzhled kostela je naprosto netradiční, je totiž použita konstrukce typu „stavkirke" („stav" = stožár, sloup, tyč), která byla rozšířena především v Norsku v 11.‑14. století. Na první pohled zaujme štíhlá úzká věž v průčelí kostela, prolamovaná střecha kostela, stejně jako složitý půdorys připomínající tvar kříže. Kostelní loď' je atypicky orientována S‑J.

Nosná konstrukce kostela je tvořena 14 vnitřními nosnými sloupy z jednoho kusu dřeva o výšce cca 10 m, po obvodu jsou použity další kratší sloupy. Sloupy jsou pospojovány do rámu a nesou v prvním patře galerii se slepými arkádami na bocích, zatímco vzadu je chrámový kůr s arkádami otevřenými. Uprostřed chrámové lodi jsou po obou stranách galerie přerušeny bočními vchody s úzkými předsíněmi. Opláštění kostela je provedeno svislými fošnami s vnějším olištováním, jako střešní krytina je použit dřevěný šindel. Ve štítech v horní části jsou pak osazeny dračí hlavy, které jsou dalším typickým rysem norských stožárových kostelů. V horní části kostela jsou osazena vitrážová okna, ve spodní části byla tato okna nahrazena v r. 1953 křížovou cestou zpracovanou technikou vleptání karmínového skla do béžových podkladových skleněných tabulí na motivy slovenského akademického malíře Ladislava Záborského.

Nynějších rozměrů a tvarů kostel doznal v r. 1910, to byla přistavěna sakristie a proveden kamenný sokl. Stavba dosáhla úctyhodných rozměrů 22.9 m délky, cca 12.5 m šířky, věž je vysoká cca 25 m.

O co zaujme v interiéru? Hlavní oltář uprostřed se sv. Bedřichem a po stranách se sv. Cyrilem a Metodějem, křtitelnice, zpovědnice, varhany a již zmíněná křížová cesta v okenních rámech.

Zdroj: text z propagačního letáku vydaného k oslavě 150 let vysvěcení kostela sv. Bedřicha, červenec 2025